Čeká mě produktivní den, doháje!

       Rána. Velká rána. Táta odešel do práce a třísknul dveřma. Mám je hned vedle pokoje. Poslední dobou chytám podezření, že to dělá schválně. Nevadí. Kolik může být? 7? Záleží co je za den...Pondělí? Do háje. Co je za den...hm. Co bylo včera? Ha! Byla jsem v práci, takže byla sobota...to znamená, že je neděle...a nebo jsem byla v práci předevčírem? Ale co bych pak dělala v neděli...ne, dnes je neděle! A táta odešel do práce. Takže je tak 9.
      Spát se mi nechce. Ale vstát? Ne, jdu radši spát. Vzbudím se asi v 11. Nevím jestli vstát. Nechce se mi. Vstávám. Mám hlad. Jdu do kuchyně, postavím na kafe, ale udělám si čaj. Otevřu ledničku. Zavřu ledničku. Jdu do spíže. Pak zase do ledničky. Otevřu a zavřu. Mám hlad, ale nevím co chci. Beru skleničku marmelády, čaj a lžičku. Jdu zpátky do postele a pouštím si přátele. Po pěti minutách vypínám. Nic. Nic. Ležím. Koukám do zdi a počítám praskliny. Žádné v pokoji nemám. Pomalu mi dochází zbytečnost mojí existence. Potřebuju si zapálit. Sedám si do okna a zapálím si jedno lehké máčko. Po třech potáhnutí ho típnu. Nebaví mě to, nebo nechutná? Spíš je v tom okně moc velký horko. Mohla bych jít do lesa. Tam se kouří dobře. Možná dýl, teď mám plno práce. Došlo mi, že jsem si ještě nevyčistila zuby. Je jedna.
      Jdu do koupelny. Čistím si zuby. Beztak ani nevím, že to dělám. Koukám na svoje vlasy. Hrůza. Modrá, zelená, hnědá, šedá..žlutá?...Jsem jako zkažená voda v rybníce. Měla bych to nabarvit. Jo, nabarvím to. Až budu mít čas samozřejmě.
     Jdu do pokoje. Až teď si všímám toho bordelu. Všude oblečení. Na židli. Na posteli, Pod postelí...měla bych to uklidit.. Lehám na postel. Jo, za chvíli to udělám.
     Vím, že to neudělám. Je to zbytečné. Všechno je zbytečný...i ta zkurvená sebelítost už mě nebaví. Jdu radši spát. A tak dám publikovat tenhle článek.
Aby alespoň něco po tom dnešku po mě zbylo....